Historie se neptá, kolik "přežilo" vedení toho kterého politického uskupení rozmíšek vnitrostranických, nýbrž kolik účtování přímých, veřejných. A tudíž opravdu podstatných. To by měl být hlavní vzkaz delegátům víkendového sjezdu Strany zelených v Teplicích.

Rozpor máme jasný: Bursík, nebo Kuchtová. "Ekologická demokratická politika" Dany Kuchtové je vlastně jakýmsi výcucem programu typické "zelené" strany evropského střihu. Fajn, bohužel ale někdy z půle devadesátých let. Relevantní vize do politické reality 21. století to - i přes fakt, že jsme oba Jihočeši, Dano - podle mého není.

Kandidátský projev Martina Bursíka může oproti tomu na některé ze členů SZ působit poněkud studeně, ale současný předseda už hledí jinam. Bursík o sobě tvrdívá ledacos, je ale především politikem, stratégem. To zní pro mnohé možná primitivně, ale (i) díky němu termín "strana" v názvu našeho uskupení doznal pravého významu. Tenhle fakt opakovaně pochopili i ti ve výsledku nejdůležitější - voliči.

Sám jsem na začátku letošního roku rozšířil řady SZ nejen díky programovým, ale právě i oněm dosavadním důvodům osobnostním. "Nejsem Paroubkův hlas!" Pamatujete? Před šesti měsíci se stal spíš opak. Být jen trochu jiné konstelace, mohl dnes Jan Švejnar sedět na Hradě a spolupráce mezi hlavou státu a vládou by vypadala jinak.

Dejme i proto o prvním zářijovém víkendu dosavadnímu vedení Strany zelených jasný mandát a tím pádem možnost jeho dílo (tj. vlastní úspěšnou budoucnost a důstojnou pozici na domácí scéně) dokončit. Pak už se děj třeba vůle Boží...

Pavel "P" Král, člen SZ a účastník jejího sjezdu v Teplicích